středa 14. listopadu 2012

A zase ta škola !

Očekávaný den nástupu do školy se blížil a já byla víc a víc nervózní. Ani nevím proč, když moje angličtina je celkem dobrá :D Jak jsem ale později zjistila, není angličtina jako angličtina!


   Na začátek jsem musela udělat něco jako druhou "maturitu", takže jsem si opět vyzkoušela reading, writing and speaking, aby věděli do jaké skupiny mě zařadit. Myslím, že jsem si vedla jak nejlíp jsem mohla, protože jsem do toho dala opravdu všechno. Moje zkoušející učitelka byla tak milá a úžasná, že jsem si nepřála nic jiného, než aby mě učila právě ona. S mým štěstím jsem si moc naděje nedávala, ale co se nestalo? ANO ! Dny kurzů jsem si mohla vybrat a právě pondělní a úterní má ona. Celá šťastná a spokojená jsem tedy odešla domů a čekala na moji první hodinu, která byla v pondělí.


A je tu pondělí ! S nepopsatelnými pocity jsem se tedy vydala na cestu za novými zážitky. Cesta do školy není sice krátká, ale o to hezčí, protože procházím skrz univerzitu. No znáte to: plno hezkých kluků. Dál nemusím vyprávět :D

Škola se nachází v celkem rušné oblasti zvané Selly Oak. Přecházet tady přes přechod vám může trvat i 5 minut,jak už jsem zjistila.



Možná si budete říkat "Tohle je škola?" Ale mě se líbí, protože tady je všechno jiné!
 
 
 
 
Na hodinu jsem dorazila trošku s předstihem, protože jsem musela vyplnit ještě pár papírů. A potom to začalo. Z celé skupiny jsem byla maximálně nadšená! Naši skupinu tvoří asi 10 lidí a to z každého koutu světa: Francie, Itálie, Srí Lanky, Německa, Bangladéše, Španělska, ČESKÉ REPUBLIKY :D a další :) Ale co je hlavní, každý je tu proto, aby se naučil anglicky!
   Našim tématem byla pomoc pro děti v nouzi, ale toto téma jsem moc nestihla, protože jsem musela psát DALŠÍ reading a writing. Reading bez problémů, writing katastrofa !!! A s tím jsem v životě neměla problém. Takový témata bych vám opravdu nepřála. Ale jak už pro mě platí "never back down",tak jsem tam něco napsala, ikdyž blbosti :D
    A na konec to přišlo. Učitelka mi začala vysvětlovat veškeré věci, dala mi plno papírů a úkolů, a to jakým tempem mi všechno říkala, mě dovedlo zase k pláči. Njn, jsem citlivka :D Ale opravdu toho bylo na mě MOC! Byl to přece můj první týden tady.
   Další týden (pondělí) už jsem šla do školy se vztyčenou hlavou a taky že už to bylo mnohem lepší. Tématem bylo moje oblíbené cestování, věcem jsem už začala rozumět a taky jsem napsala článek, který mi byl opraven na výbornou!
 
 
Takže rada pro všechny : Nevzdávat se !

1 komentář:

  1. To mi zní uplně jako anglický jazyk pro manažerskou praxi ve Zlíně..:D ono se to nezdá ale dělali jsme uplně to stejný ze začátku:D :)) jinak parádní příspěvky...moc mě to baví číst! jen tak dál :)

    OdpovědětVymazat